VZTAH K SOBĚ
Every time you judge yourself, you hurt yourself. - Pokaždé, když se posuzuješ, se zraňuješ. Paulo Coelho
Všechny naše vztahy, partnerské i jiné, začínají u vztahu, který máme k sobě. Jsou jeho odrazem. I když to víme, někdy se nám to nelíbí. Nechceme to slyšet. Nebo si namlouváme, že zrovna přece ten náš případ je taková specifická výjimka :o). Když si něco o sobě myslíme, něco vůči sobě cítíme, něco si děláme nebo neděláme, okolí se podle toho řídí a dělá to taky. Někdy vědomě, někdy nevědomě. A my se často divíme: jak mě mohl odmítnout, jak mě mohla přehlédnout, jak to, že si mně nevšímá, jak to, že si mně nikdo(!) nevšímá, proč mi tohle říká, proč mi tohle neříká, a proč jsem tak sama... Poznáváte se? Pokládáme někdy sami sobě tyto otázky, jako bychom si byli partnerem nebo partnerkou? Jsme si přeci tím nejbližším člověkem. Říká se, že na každou otázku existuje dpověď. Jakým jsme partnerem sami sobě?
Když víme dobře, co chceme dostat, víme vždy také tak dobře, co nabízíme? Nebo si myslíme "sám mám málo"? Na co nám bude vztah, po kterém toužíme? Co přesně máme v úmyslu vytvořit? Chceme někomu dávat lásku nebo máme důvody typu: nechci být sama? Ale co tedy chci? To je důležité. O co mi jde? Jaký mám záměr? Na co chci tu lásku? Co přesně chci sdílet? Mám jí málo, že jí tak chci? A jak to, že jí mám málo? A kde se bere pocit, že jí mám dost? Že jsem naplněná láskou? Když si odpovídáme pravdivě na tyto otázky, může nám i realita našeho života nabídnout nové odpovědi. Nesmíme si nic nalhávat. Nemáme se většinou rádi. A hledáme někoho, kdo nám to vynahradí.